Julinka, Miki a Čertík v zimě

Ani v zimě nelenoší žádný z mých kočičáků celou dobu doma. Kočka domácí má dostatečně hustý a kvalitní kožich, který jí umožňuje dobře snášet i teploty pod bodem mrazu. Avšak přes tuto nespornou výhodu, ani sebekvalitnější srst není samospasitelná. Zima představuje zvýšené zdravotní riziko pro jakékoliv kočky různých plemen, které jsou chované pouze v domácnosti. Bez možnosti pravidelného pobytu venku a s tím spojeným otužováním organismu je totiž zimní procházka značnou zátěží jak pro běžnou krátkosrstou kočku domácí, tak pro dlouhosrstou kočku sibiřskou. Julinka, Miki a především Čertík jsou kočičáci, kteří nikdy neztratili přímý kontakt s přírodou a protože dodnes chodíme na procházky průběžně celý rok, všichni jsme na teplotní výkyvy v dostatečné míře připraveni.
 Čas našich zimních venkovních procházek v podstatě odpovídá běžným procházkám v ostatních ročních obdobích a pohybuje se v rozmezí jedné až tří hodin, podle podmínek a kondice kočičáka.  Délka pravidelné trasy je obvykle kolem 1,5 kilometru. Pro delší výlety není důvod, protože kočka je teritoriální zvíře a navíc v zimě omezuje své aktivity na nezbytné minimum. Tempo je dosti pomalé, jsou místa kde se nějaký čas zdržíme a v podstatě tím tak trochu simulujeme dobu, kterou divoce žijící kočka stráví lovem. Vyjímečně se může procházka protáhnout až na šest hodin, ale spíše než kočičáci, problémy začínám pociťovat já.
 Protože o tom, kdy se půjde ven většinou rozhoduji já, je to pro mé kočičáky složitější, neboť ač se snažím, dozajista ne vždy vyberu ten nejvhodnější okamžik. V zimě to platí dvojnásob.
 Je vhodné, aby přechod z tepla do zimy nebyl příliš prudký. Před vlastní procházkou se proto kočičák podívá na balkón nebo alespoň na okno. Do kočkotašky pak přidávám mimo teplé podložky ještě přikrývku. Pokud se venku ochladí k -10 stupňům, používáme navíc plastovou lahvičku s ohřátou vodou. Pracovně jí říkáme kočkofor a kromě vhodné velikosti je jedinou podmínkou dobře těsnící uzávěr, protože teplem plast měkne. Kočkofor napomáhá k pozvolnějšímu vyrovnání teploty s okolním prostředím a i když poměrně rychle vychladne, v tu dobu je již kočičák venku a mašíruje po svých. Přikrývka často poslouží jako podložka či k vysušení sněhem zmáčeného kožichu. Je-li zima ještě větší, je vše ve dvou kusech. Bez problémů tak byly procházky i v dvacetistupňových mrazech, samozřejmě zkrácené. Led se neukázal jako příliš závažný problém pro kočičí tlapky. Drsný, zmrzlý sníh je nebezpečnější a tehdy chodíme ven ojediněle. Jen zřídka jsem jim tlapky namazal ochrannou mastí s voskem. Za deset zim pouze jedinkrát došlo k poranění tlapek.
 Většinou usiluji o to, aby se kočičák venku co nejvíce pohyboval. Využíváme k tomu ve sněhu prošlapaných cestiček a zvířecích ochozů. V čerstvém sněhu se často stává, že kočičák čeká, až prošlapu stopu a přeskakujíc z jedné do druhé mne následuje. Sám z trasy odbočuje jen v místech, kde to dobře zná. Většinou jsou to místa, kde se z nějakého důvodu pravidelně krátký čas zdržujeme. Snažím se toto chování podporovat a v celém lese pak vznikla síť jakýchsi "etapních bodů", kdy se během procházky vlastně přemísťujeme od jednoho k druhému.
 Za hustého sněžení, ponejvíce však za deště se sněhem jsou procházky logicky nejobtížnější. V tom čase vyhledává většinou každý úkryt, šelmy pak o to více, nemají-li hlad či jiný důvod, který je nutí bezpečí dočasně opustit.
 Mí kočičáci právě takovými sytými šelmami jsou a procházka v tomto (ne)čase je tedy plná neplánovaných zastavení či odboček někam do hustého porostu. Tehdy se někdy proti jejich vůli snažím, aby během pobytu venku převládal pohyb. Ten totiž nic nenahradí, stejně jako vlastní lov, který je nezřídka značně náročný na výdej energie.
 Na rozdíl od těch divoce žijích, Julinka, Miki a Čertík (který vše následující zažil) nikdy netrpí hladem, nejsou sužováni nemocemi, nemusí se zotavovat ze zranění ani většinou nepotřebují vynakládat energii na lov kořisti. S krátkodobě zvýšenými nároky se tak vždy dokázali vyrovnat a v zimě jsou někdy na takových místech v takovou dobu, kdy ostatní po právu odpočívají.
 Jsou-li pak příhodné podmínky, dokáží si na základě získaných skutečností, zážitků a vjemů i v zimě procházky opravdu pěkně užít. Všichni tři, byť nemohu nevyzdvihnout Julinku, neboť především její zásluhou dnes vzpomínám na některé výlety jako na něco až neskutečného.
 V neposlední řadě kočičáci bezprostředně a souvztažně vnímají přechody ročních období se všemi změnami, jež tato údobí v přírodě představují.
 Já jsem pak rád, že mám po boku aktivní, vnímavé, zdravé a po psychické i fyzické stránce odolné zvířecí přátele.

DM